Příměstský tábor 2022
Pondělí – návštěva minigolfu a Jump arény
Z deníku výpravy | pondělí 15. srpna
Úderem osmé hodiny ranní začal další ročník tradičního příměstského tábora pro děti z ohrožených rodin. Bohatý program jsme pro naše klientské děti mohli připravit díky výtěžku letní sbírky Krabice online, jejímž dárcům moc děkujeme.
Ještě než jsme se vydali za prvními dobrodružstvími, proběhlo asi hodinové seznámení u nás v Lomené ulici. Poté jsme se vydali pěšky přes kopec k první atrakci – minigolfu. Cestou, v parčíku na kopci jsme si udělali první zastavení na svačinu a ranní káva některým z nás přivodila horké chvilky při hledání toalet. Po občerstvení jsme šli k minigolfu v doprovodu klasických otázek „A už tam budeme?“ a „Jak je to ještě daleko?“. Na minigolfu jsme od obsluhy vyfasovali míčky (barevné koule) a hole. Dětem jsme vysvětlili, že jejich cílem je dostat kouli pokud možno do jamky a netrefit přitom přihlížející veverku, která nás dlouho bedlivě pozorovala. Doteď se divíme, že po skončení hraní jsme vrátili všechno vybavení. Také že nejednou padla k jednotlivým týmům výzva „Hlavně si hlídejte ty koule!“.
Pak jsme ale přišli na to, že máme obrovský průšvih. Zapomněli jsme totiž vzít s sebou hned dva členy výpravy – Johanku a Jonáše. Nebojte se milí rodiče, děti většinou neztrácíme. Jedná se totiž o maskoty sbírky Krabice od bot. Naštěstí krizi vyřešil náš pán údržbář Milan z azylového domu, který jak se o situaci dozvěděl, pohotově nasedl do své Felicie a oba zapomenuté účastníky bleskem přivezl.
Pak následoval oběd. Pizza. Prostě mňam, co dodat… No a pak jsme opět nazuli toulavé boty a vyrazili do hlavního cíle dne Jump arény Most. Jak jen popsat, co se dělo dále? S nadsázkou by se dalo říci, že více než dvě hodiny jsme o některých dětech vůbec nevěděli. Jeden klučina skákal dokonce tak urputně, že mu praskly nové kraťasy a nám se naskytl nevšední pohled. Situaci naštěstí zachránila kolegyňka Janča, která mu půjčila svoje náhradní oblečení.
A tak pomalu skončil první den letošního příměšťáku. Zpátky jsme už pěšky nešli, protože děti byly tak vyskákané a vylítané, že jsme měli co dělat, abychom se doplazili k autobusu. Velkou krizi měl zejména Pája, který se tak tak držel na nohách, ale byl tak statečný, že bez naříkání došel v pořádku i on.
Úterý – návštěva Zooparku Chomutov
Z deníku výpravy | pondělí 16. srpna
Po seznamovacím „skákacím“ pondělku nás přivítal úterek s prvním výletem mimo město. Hned ráno měli všichni naši malí „barbaři“ sraz na vlakovém nádraží. Barbaři nikoli proto, že by se naše děti chovaly minulý den necivilizovaně, ale protože se letošní ročník tábora honosí názvem Barbar 2022. Málem jsme měli hned z rána dokonce o několik malých barbarů navíc, když kolegyně připočítala k našim dětem navíc i potomky jedné cizí paní.
A tak se dnes vydalo dvacet našich dětí a šest dospěláků na výlet za zvířátky do Zooparku v Chomutově.
Po zakoupení lístků se rozběhl maratón v prohlížení čtyř, dvou a dokonce beznohých zvířátek, která jsme museli vidět úplně všechna. To máte: jeleny, koně, kozy, losy, muflony, medvědy, takiny, makaky, zubry a taky bažanty, bernešky, čápy, orly, pelikány, ještěrky, užovky…
Oslíci (a poté bohužel i naše děti) vydávali takové podivné „íá“, kterému jsme se hodně nasmáli.
Velký úspěch mělo krmení tuleňů, kteří se plácali ploutvemi do bříška, když chtěli od ošetřovatele vyloudit výživnou mrtvou rybičku. Nemenší úspěch měla i panda červená a to nejen ve verzi živého roztomilého zvířátka, ale i jako maxi prolézačka, která se stala nedávno novým lákadlem ZOO. Takže pokaždé, když jsme šli kolem, tak zastávka u pandy nesměla v žádném případě chybět.
Danču s Barčou uchvátila zvířátka natolik, že si v průběhu celého dne vedly deníček se všemi zvířátky, která jsme dnes viděli. A pak prý jej vydají jako knížku. Držíme palce holky!
Energii jsme dobili v restauraci Tajga, kde se jako hlavní chod podávaly výborné špagety. Poté jsme zavítali na extra super dobrodružnou jízdu místním safari expresem. Z korby speciálně upraveného terénního vozu jsme měli dobrý výhled na volně žijící zvířata na okolních pastvinách. Děti byly přímo u vytržení z obrovských zubrů, kteří ve vedru postávali opodál, a z krásných divokých koní Převalského. Musíme podotknout, že bez podpory sbírky Krabice od bot by nic z toho nezažily a my jsme rádi, že mohly dnes vidět něco, co většinou znají maximálně ze školních učebnic. Zubra holt na letním mosteckém sídlišti nepotkáte.
Na závěr jsme ještě vyzkoušeli dílničku, kde si děti vyzkoušely pískování obrázků. Že nevíte, o co se jedná? Nevadí, my to také až do teď nevěděli.
Jediným mínusem na celém výletu bylo počasí. Bylo vedro jako… No slušně řečeno jej kolegyně přirovnala k domestikovanému sudokopytníkovi, kterého jsme v ZOO čistě náhodou též potkali.
Po návratu do Mostu jsme vrátili středně unavené děti svým rodičům a těšíme se, kam nás táborový itinerář zavede zase zítra.
Středa – návštěva u skřítka Hrobčíka
Z deníku výpravy | pondělí 17. srpna
Třetí den našeho příměstského tábora měl být lehce odpočinkový, ale ve výsledku byl pro všechny docela obtížný. Ne že bychom si připravili pro děti tak náročný program, ale zkrátka protože dnešní teploty přesahující třicet stupňů unaví zkrátka úplně každého.
Ráno jsme se opět sešli na mosteckém nádraží. Jízda vláčkem je pro naše děti vděčnou zábavou sama o sobě a nikdy nezklame. Dnes nás dokonce napadla myšlenka, jestli příští rok neuděláme z návštěvy nádraží rovnou hlavní bod denního programu. Vláčkem jsme však nejeli daleko, jelikož jsme za pár minut vystoupili v Bílině, odkud jsme jeli autobusem do Hrobčic. Naším dnešním cílem byla naučná stezka skřítka Hrobčíka. Protože to není moc známé místo a děti nevěděly, co na ní očekávat, tak dnešní porce otázek „A jak je to ještě daleko?“ „Kam jedeme/jdeme?“ a „Kdy už tam budeme?“ byla skutečně mimořádná.
Na děti čekala naučná stezka, která je dlouhá necelé dva kilometry a na každém rohu na ně čekalo nějaké překvapení. Potkaly se tam s pohádkovými postavičkami, třeba Křemílkem a Vochomůrkou, Šmouly, Mášou a medvědem, Patem a Matem a mnohými dalšími. Největším lákadlem byly skluzavka a provazová lanovka. Kvůli velkému vedru jsme pohádkovou stezku opustili dříve, než jsme plánovali a vyrazili jsme zpět na autobus do Bíliny. Jenomže ten nejel. Uplynulo deset minut, dvacet, půl hodiny… A autobus nikde. Pomalu jsme si mysleli, že v Hrobčicích zůstaneme nadobro, až se najednou vynořil. Pan řidič se nám omlouval, protože jej zdržela nová mašinka na tisk jízdenek, se kterou si moc nerozuměl.
V Bílině jsme se uchýlili do stínu stromů v místním lázeňském parku, kde jsme se osvěžili nanuky, což nezůstalo dlouho bez odezvy. „Nejdřív kolegyni Nikču honily vosy, pak honily i Renču a bylo to takové vtipné, jak tam běhaly“, vypráví zážitky jedna z účastnic tábora. Děti se pak v parku zabavily na nečekaně dlouhou dobu hrou na schovávanou. Jelikož vedro došlo i sem, tak jsme se odebrali na místní vlakové nádraží, kde na nás při čekání troubily všechny vlaky, a mávali nám i strojvedoucí. Příští rok asi opravdu vyrazíme na výlet na nádraží.
Těšíme se na zítra, protože máme připravený opravdu mimořádný výlet, který bychom nemohli uskutečnit bez hlavního partnera příměstského tábora Krabice od bot.
Čtvrtek – Majaland
Z deníku výpravy | pondělí 18. srpna
Jak jsme slíbili, tak jsme splnili a na čtvrtý den příměstského tábora jsme si připravili opravdovou lahůdku. Ráno jsme nastoupili do autobusu a vyrazili do Prahy, do zábavního centra Majaland.
Cestou tam bylo našich 25 malých „Barbarů“ unavených z předchozích dní, jelikož počasí nám dalo zabrat. Cestou některé děti ještě dospávaly a čerpaly energii. Po vstupu do areálu se však všem doslova rozzářily oči. Prošli jsme jako celebrity po růžovém koberci, vyfotili se s včelkou Májou, rozdělili se do skupinek a pak to šlo ráz na ráz. Děti nevěděly kam dřív, jestli na horskou dráhu, padací listy, tančící květiny, houpací strom nebo do balónkového jezera. A kam šly ony, tam povinně šly i táborové vedoucí, které se tentokrát (nutno podotknout, že rády) zúčastnily úplně všeho, co jim bezpečnostní limity atrakcí dovolily. Nejednou se rovnou z několika stran naráz ozývalo „Teto, pojď s náma!“.
Dopolední řádění uběhlo jako voda a přišel čas na oběd. K obědu jsme měli řízek a hranolky, někteří si dali i ledovou tříšť a pak už netrpělivě přemýšlely, kam půjdou dál.
Čas běžel rychle, pět hodin uteklo jako voda a nastal čas k odjezdu. Děti s námi dokonce začaly smlouvat, že prý tady přespíme. Ale nedalo se nic dělat a my vyrazili opět směr Most. Bývá pravidlem, že po takovýchto zážitcích většina dětí na zpáteční cestě spí. Dnes ale ne, cestou zpět si vyprávěly, kdo kolikrát na jaké atrakci byl a nikdo spát nechtěl. Zato naše táborové vedoucí se dnes vracely řádně unavené.
Majaland nejen že splnil naše očekávání, ale dokonce je v dětských očích předčil a hodnotíme jej tedy jako jeden z nejlepších top zážitků ze všech ročníků tábora vůbec a určitě jej budeme chtít v budoucnu zopakovat.
Jsme rádi, že za podpory dárců sbírky Krabice od bot jsme sem mohli vzít naše klientské děti a umožnit jim zažít něco pro ně výjimečného. Jelikož je známe a s jejich rodinami dlouhodobě spolupracujeme, víme, že za normálních okolností by trávily prázdniny bez smysluplného vyžití, často i bez kamarádů a motivace.
Pátek – Buřtová
Z deníku výpravy | pondělí 19. srpna
Všechno jednou končí a to platí i o letošním ročníku příměstského tábora. Dnes jsme se hodně báli, aby nám nepršelo, protože předpověď počasí slibovala bouřky a my měli připravené venkovní aktivity. Naštěstí pro nás se předpověď nenaplnila a celý den proběhl dle plánu.
Ráno jsme se sešli v Lomené ulici, kde se rozdávaly medaile a trička. Jelikož jsme měli děti hodné a šikovné, dostaly odměnu úplně všechny. Pak jsme se přesunuli na zahradu našeho Azylového domu pro ženy a matky s dětmi v tísni, kde jsme se připojili k další tradiční akci s názvem Buřtová. Asi každému je jasné, že hlavním posláním je naplnit si bříško buřtíky. To ale zdaleka nebylo všechno. Připravili jsme si totiž pro děti i několik soutěží a kvízů. Děti měly například za úkol shazování plechovek, pexeso, jízdu se dřevěným koněm, přenášení vody z kbelíku do kbelíku. A jelikož máme ve středisku vzácnou návštěvu, dvě šikovné slečny z Malty, došlo i na aktivitu v anglickém jazyce. Za splnění každého úkolu dostal účastník žeton, který pak u speciálního stánku směnil za odměnu.
A to už byl definitivní konec našeho společného týdne. Děti tomu nemohly uvěřit a neustále se ptaly, kam pojedeme v pondělí. Naše odpověď je trochu zarmoutila a tak jsme jim slíbili, že nás mohou alespoň přijít navštívit v příštích dnech do kanceláře.
Ještě jednou naposledy v denním hlášení děkujeme dárcům Krabice od bot, Statutárnímu městu Most, Ústecké komunitní nadaci, NROS a Nadačnímu fondu Tesco, bez vás bychom tenhle úžasný týden nemohli uspořádat. Obrovský dík patří ale i všem kolegyním, které mnoho týdnů dopředu vymýšlely, plánovaly a zařizovaly všechnu logistiku tak, aby klapla. A ona klapla perfektně. Není tedy divu, že když jsem dnes chtěl po nich nějaké resumé nebo myšlenku na konec tábora, dostalo se mi vyjádření jediného pocitu „Jsme unavený“, kterému se není co divit. Děkujeme holky, zvládly jste to skvěle!
Prohlašujeme letošní ročník tábora „Barbar 2022“ za ukončený.
